Tak jsem prezil zase dalsi akci! Sice jsem tomu chvilkama sam neveril, ale je to tak. Jelikoz jsem si vymodlil 3 dny volna, tak jsem mohl vyrazit do Blue Mountains. Rusakovi se to teda nejdriv nelibilo, ale kdyz jsem mu vysvetlil ze to je za ucelem pracovniho oddychu a nacerpani energie do dalsi nepretrzite prace, tak svolil a dokonce se me zeptal jestli mam dost penez. Ale k veci. Jelikoz spanek je veci dulezitou a poruchy spanku mohou vest k vaznym nasledkum, tak jsem se rozhodl neprepinat sve sily a vstavat nekdy kolem devate. To melo za nasledek ze jsem uz v deset vstaval a v jedenact vyrazel jak na koni pln elanu a planu. Ty byly bez hranic a takovou turu mohl vykonat jenom jedinec maximalne fyziky i dusevne dokonaly, tj. ze jsem jel sam. Pri nakupovani vyvazenych kalorickych davek se vsude vsichni motali a tvorili fronty, coz melo za nasledek ze jsem prijel na nadrazi opet ve 12 (stejne jako minulou vypravu) a opet jsem hodinu cekal na vlak. Sice jsem byl puvodne rozradostnen kdyz jsem tam videl stat vlak a u nej ze odjizdi neco:02 a hned se do nej nacpal. Po 5 minutach me ale prislo divny ze tam jsem sam a ze baba na zastavce na me tak divne koukala. Uchylil jsem se tudiz do blizkeho bufetu kde jsem odolal ranimu pivu a spokojil se s jiste zdravejsim hamburgerem s chipsama a colou. V ramci setreni jsem se taky rozhodl jet na cerno. Mam totiz tydeni listek na pohyb tady po meste (jak jinak nez studentskej na kterej nemam narok) a tak se da dostat na nadrazi. V Katoomba - me cilove stanici - zase listky nekontrolujou, a tak to bylo v pohode. Kus cesty jsem prospal, kus procetl (pujcil jsem si po ceste neco od Francise o konich a vrazdach a tak...) a za 2 hodky tam byl. To byly 3 hodiny. Plan byl ze se vydam k informacim ktere jsou u vyhlidky na Tri Sestry , tam koupim mapu a rozhodnu kam presne. Informace byly asi pul hodky cesty a behem te doby vyprchal veskery muj elan na drsnou cestu, zalibne jsem se dival na hotylky s patecnim vecernim programem... Totalne vyrizenej jsem se tam teda dostrachal abych zjistil ze informace sou zbourany a misto nich je tam mala budka kde mapy rozhodne neprodavaji. Spokojil jsem se proto s mou mapkou kde byly i namalovany utesy a sem tam i nejaka cesta a 15:45 zahajil sestup do bushe. Abych trochu priblizil mistni momentalni klimatickou situaci (sam jsem ji zjistoval vicemene po ceste), tak jelikoz je pozdni podzim, tak stmivat se zacina nekdy o pul seste a v sest je naprosta tma. Teploty jsou take rozhodne nizzi nez ktere doporucuje muj spacak do +18 stupnu. Ten je tak na odpoledni odpocinek na slunci :-) Ale ne, pres den je celkem prijemne, ale v noci jsem musel intenzivne myslet na vsechny mozne zpusoby zahrivani... No, takze jsem nastoupil na cestu nazivana Giant Stairway. Uz jak nazev napovida, tak slo o schody a to primo ve vetsim poctu. Nastesti vedly na dobrou stranu (tj. dolu a ne nahoru) a tak se tech 900 dalo zvladnout. Kdyz jsem sestoupil, tak zacalo byt krapet sero. Vydal jsem se proto tou horsi cestou. Po nejake dobe jsem ale narazil zase na schody nahoru a potkal vracejici se par a borec rika 1001, 1002... coz mohlo byt romanticke pro ne, ale pro me ne! Proto jsem se s uspokojenim prodral krovim za kterym byla nejaka cesticka nekam vedouci a rekl si ze to je ta moje. Dale jsem objevil nejaky prace s vodou a pak sirsi cestu ktera vedla dolu a dolu a pak uplne jinym smerem nez jsem potreboval a vlastne se vracela. Pak se objevila mytinka kde pestovali nejaky rostliny a bylo to cely zazavlazovany. Jelikoz sero uz bylo intenzivni, tak jsem rozbyl stan, dostavel ho za naproste tmy, pak nasatral par klacku a rozdmychal ohen. Jo, taky jsem videl nejakyho ptaka s velkym ocasem. Dokonce ho maji i ve znaku Blue Mountains. Udelal jsem asi 4 fotky ale nevysla zadna :-( Jak jsem si tam tak sam sedel a premyslel jake nebezpecenstvi cekaji na osamoceneho cloveka v noci v bushi, tak kolem me porad neco prebyhalo a to dost hlucne. Asi nejaci klokani. Kazdopadne jsem poskakoval okolo ohne, podupaval a prozpevoval si "ja se nebojim, ja se nebojim" :-) Snedl jsem jednu konzervu - polivka kterou jsem snedl nozem a vubec to polivku nepripominalo. Asi v osm jsem sel spat. Usnout se me podarilo za chvili, problem byl v tom ze jsem se asi tak za pul hodky probudil a nechtelo se me vuuuubec spat. Chvili jsem si cetl pri matnem svitu baterky, chvilku jsem jedl, chvilku pil, furt se prevracel, ale pohodlnou pozici jsem stejne nenasel :-) Clovek si pak rika proc to vlastne dela.... Nebylo by me lip hezky v Brne, v me krasne velke postilce obklopen lepymi devami ktere by me viskaly ve vlasech a podavali orosenou sklenici piva a ja bych se probiral vsemi programy na televizi... a pak prijemne unaven usnul....

spal jsem asi do pul osme, ale verte nebo ne, ale vubec se me do te zimy nechtelo. vylezl jsem ze stanu kterej byl dukladne orosenej (zevnitr) a velice volnym tempem se jal pripravovat na dalsi cestu. na tu jsem vyrazil asi o trictvrte na devet, porad promrzlej. jelikoz jsem ale musel do kopece a jednine do kopce, tak jsem se velmi rychle zahral. vubec se me teda nechtelo vracet se zpatky nahoru na utes, ale spodem proste zadna cesta nevedla a ja se tam musel vysplhat abych odpoledne zase slezl dolu. zacal jsem teda slapat ty schody a dokonce je pocital. asi tak u stovky se objevili vodopady na ktery jsem i vylezl a celej se zmacel. u 280. schodu byly dalsi vodopady a taky nejaka cesta co vedla bokem a taky mapka a musel jsem hodne dlouho premyslet abych zjistil kde tak muzu byt a zesynchronizovat ji s mou mapou. ta odbocka nebyla na zadne mape. rozmyslel jsem kudy pujdu. opovrhl jsem vybetonovanou cestickou se zabradlim a otisky vysokych podpatku a koleji od kocarku a vrhl se na uzkou zarostlou stezku s otisky bosych chlupatych noh :-) ta me zavedla teda zase zpatky dolu, ale zato k suprovymu vodopadu s tunkou. kdyz jsem prehlidl pneumatiku (absolutne nechapu jak se tam dostala), tak proste idyla. je, taky koukam ze jsem prestal psat velky pismena, ale posledni dobou zacinam byt fakt linej. diakritika a velky pismena sou fakt zbytecny - stejne rozumite, ne? teda slovum. ale zpet k tematu. kolem vodopadu vedl takovej zebrik s obrucema. nevim proc tam byly - jestli proto aby nekdo nespadl... me teda prislo ze proto aby zneprijemnili zivot lidem s batohem na zadech. mimochodem tam bylo napsano ze je prisny zakaz vstupu, blah blah blah... byla to nejaka cesta pro udrzbare vody a vedla az uplne nahoru kolem par dalsich vodopadu a dalsima zebrikama az se nakonec napojila na turistickou cestu. jo, posledni zebrik meli dokonce obehnanej plotem, takze jsem musel prelizat a s batohem na zadech to je fakt sranda. a nahore zase byla mriz... ale dost nedumyslna. proste jsem byl spokojen jakou jsem se vydal cestou a nesetril na sobe chvalou :-) nahore jsem uz zacal potkavat nejaky lidi a pokracoval po vrcholu utesu vroubeneho samou vyhlidkou na ktery jsem musel zachazet a povine se kochat. dokonce jsem i zjistil kde jsem coz me naplnilo orientacni pychou (ne nadlouho :-)). pak jsem dosel na jedno parkoviste kde mela vest cesta po ktere jsem chtel jit a neohrozene se po ni vydal. vedla ale moc dolu podle mych predstav a ztracet vysku bylo to posledni co bych chtel protoze bych ji zase musel nabrat zpet. proto jsem opet neuvazene sesel z velke cesty na malou a prodiral se krovinami a trhal svoji milou bundu ktera byla pripevnena na batohu az jsem vysel "nekde". po kratsi konfrontaci s mou mapo jsem zjistil ze jsem uplne jinde a zase se prodral zpatky na cestu kde jsem akorat potkal skupinku asi 8 lidi (4 vousaci, vlasaci a 4 zensky v dlouhych satech) s deckama. hodil jsem s nema rec, rekli ze mam jit s nema dolu, ze to je tama. stravil jsem s nema asi hodku u vodopadu kde me nabidli mate (jihoamericky caj) a kecali jsme. zijou v nejake komunite na farme kam me pozvali (je jich tam asi 60) a kazdej patek tam poradaji mecheche - hudba, tanec, zabava, to je jejich zasada :-) ze je tam vzdycky spousta jidla a tak. pak jsem vyrazil a cesta vedla tak ruzne nahoru a dolu. v tu dobu jsem taky zjistil ze jsem nekde stratil brejle, ale to me zas tak nevadilo, protoze jsem si sebou vzal ty hnusnejsi - moje oblibene co jsem si koupil naposledy mam doma :-) kochal jsem se teda vyhledy, ale to jenom do te doby co najednou skoncil chodnicek a byla tam jenom cedule "track ends". tim jsem se nenechal zastrasit a s pocitem ze lidi toho nakecaj jsem se vydal dal. tam jsem ale zjistil ze cesta opravdu uz zkoncila a ze se prodiram po pas v nejakych travinach a krovinach bez pevneho podkladu a ze neco takovyho musi hadi milovat. podle mapy jsem se mel ale probojovat na cestu, coz se teda po znacnem usili podarilo, i kdyz jsem byl celej podrapanej. ted me cekala cesta po silnici. nejdriv jsem teda vybral spatnej smer, ale pak jsem se vratil a sel dobre. stromy byly bezvadne barevny - podzim. vlastne ty barevny jsem videl jenom tam - kdovi co si tam nasazeli... asi po pul hodine jsem dospel ke golfovemu klubu kde me cekaly dalsi nesnaze. podle mapy totiz cesta vedla za tim klubem. dalo by se to cely obejit po silnici, ale to bushmana jako ja neuspokoji. rozhodl jsem se teda prekonat asi 500m (podle me mapy) bushi ktera byla za klubem. teda doufal jsem ze tam bude nejaka cesticka. pote co jsem se prosel po hristi kde vsichni jezdili na tech vozitkach a ukazovali kam mam jit abych nedostal mickem (a fakt tam kde jsem stal za chvili micek dopadl), jsem nejakou cesticku nasel. pln spokojenosti jsem se po ni vydal. nadseni trvalo asi tak 20 metru kdy se cesticka najednou vytratila. upokojoval jsem se tim ze cesticka je tohle ci ono a kdyz uz nebylo co nazvat cestickou, tak se me proste uz nechtelo vracet. cesta byla fakt dost neproniknutelna a moje obavy z hadu se ztracely a venoval jsem se uz jenom tomu jak se dostat z te (jak rict slusne zkurvene?) bushe. pak jsem narazil na potok kterej mel byt tak v pulce meho snazeni (mimochodem to byl uplne jinej potok) coz jsem uvital. horsi bylo ze se k nemu nedalo dostat a uz vubec ne pres nej. predvedl jsem par akrobatickych variaci na tema viktor, batoh, kapradi a po asi pul hodine se me podarilo vydrapat na protejsi breh s pocitem ze kdyz jsem zvladnul tohle, tak uz zvladnu cokoli na svete. pak uz me obycejny prodirani bushi prislo jako chuze po silnici a po dalsi dobe jsem dokonce objevil proslapanou cesticku. rekl jsem si ze jsem fakt dobrej a ze je videt ze se v bushi nestratim i s takovou blbou mapou a ze proste ten orientacni smysl mam. lehce jsem si vykracoval po pesince a za asi 10 minut vysel - na golfovym hristi! to me teda krapet rozladilo a s pocitem ze me prece priroda nemuze porazit se vydal po te ceste zpatky zjistit kam vede, protoze nekam to proste vest musi! vedlo to k tomu spravnymu potoku a po mensim usili jsem i objevil pokracovani te "cesty" a dal se prodiral, brodil a splhal po skalach. batoh na zadech se jen usmival a naschval tlacil aby byl co nejtezsi a koukal jakej ma vyhled. kazdopadne jsem se vyskrabal na turistickou cestu ktera musela byt jedna z tech kterou jsem potreboval. sice jsem se nejdriv vydal na opacnou stranu, ale pak uz jsem sel dobre a dokonce jsem potkal nejaky lidi kteri me objasnili kde jsem. dal jsem jim radu ze nemaji schazet z cesty a zhodnotil sve casove moznosti. do setmeni zbyvala asi hodina a pul a prede mnou byl dlouhy sestup kanonem po schodech dolu a pak jeste dole (dole byla cedule kde ohodnotili pulku te cesty na 2 hodiny). posilen v-drinkem (energeticky napoj) jsem se rozbehl a celou cestu dolu bezel. narazil jsem teda na nechapave pohledy par turistu kteri se vraceli nahoru, ale guarana v mych zilach uz proudila a tak jsem pokracoval dal. predbehl jsem i jeden par kterej sel stejnou cestou jako ja a tudiz museli chtit taborit tam jako ja. svuj naskok jsem teda zmensil tim ze jsem asi 2x sebehl z cesty. maji to tam fakt na prd znaceny a hlavne kdyz uz neni uplny svetlo je to v haji. clovek si pekne bezi podel potoka dolu a pak najednou zjisti ze bezi kolem nejakyho jinyho nahoru. to me teda odmenilo hezkym vodopadem... dorazil jsem teda nekam kde bylo jedniny misto za celou cestu kde se dalo taborit. nechal jsem tam batoh a vyrazil po potoku hledat neco jinyho s tim ze stravit noc v tesne blizkosti nejakyho paru by nebylo ono. hlavne teda pro ne :-) asi po 15 min jsem nahodne nasel jedno bezvadny zasity taboriste a pak i cesticku ktera vedla k tomu predtim. kdyz jsem se tam vratil, tak sero bylo v pokrocilem stadiu a ti dva zrovna dorazili. ocividne stastne se rozloucili. skoro po tme jsem dorazil a za uplne tmy dostavel stan. rozdelal jsem zase ohen. tentokrat tam nic nepobihalo, ale zase potok vydaval takovy zvuky ze jsem si myslel ze tam nekdo porad mluvi. spat jsem sel asi o pul osme, probudil se az po asi hodine, ale vicemene brzo zase usnul a spal az do osmi rano.

posledni den, vedel jsem ze budu muset do kopce a jenom do kopce. dokonce jsem bagatelizoval vcerejsi nesnaze a rozhodl se jit kolem potoka kudy nevedla zadna cesta. napodruhe jsem vybral spravnej potok - byl to ten kde jsem vcera nasel ten vodopad kde jsem si rikal ze se vykoupu. byla samozrejme zase takova zima ze koupel byla to posledni na co jsem myslel. nicmene cesta tam vesele vedla a skodolibe do kopce. vytrvale jsem stoupal. jelikoz jsem nemel vodu, tak jsem se sklonil k potucku ze se napiju a kdyz jsem se otocil, tak jsem uvidel nejakyho vandraka v mastne kosili, klobouku, se 2 hornima zubama a nozem v ruce. hodili jsme rec a on zmenil trasu a sel se mnou zpatky k jeho bivaku kterej mel pod dalsim vodopadem kam jsem smeroval. pod vodopadem vedla takova cesticka kde mel i takovy ohniste a i nejaky misto kde se dalo spat. udelal kafe a nabidl na ubaleni cigaretu. ubalil jsem si teda a slusne odmitl marihuanu kterou si tam on pridal. stravil jsem s nim asi 2 hodky. byl kdysi ve valce a tak jsme jenom tak kecali o zivote, o bohovi, o valce... proste pohoda. z mista kde jsme byli byl vyhled zkrz padajici vodopad na tunku pod nim, proste nadhera. posleze jsem se vydal na dalsi cestu. nechal jsem mu tam jednu konzervu, protoze jsem si vzal neuvazene moc jidla a konzervy byly tezky. zase jsem stoupal az jsem vystoupal na krizovatku kde mela odbocovat cesta na kterou jsem se celou dobu tesil - mela vest v polovine utesu. byla tam cedule ze je cesta zavrena, kterou jsem elegantne obstoupil. byla to parada protoze jsem tam nepotkal zadnyho turistu a cesta byla pekna. vlastne skoro furt tam padala voda vedle. pak jsem se znova napojil na starou dobrou cestu ze vcerejska kterou jsem si dneska vychutnal a prohledl si vsechny jeji krasy, protoze jsem neutikal anobrz jsem stoupal nahoru a to s vyplazenym jazykem. no a pak uz jsem jen sel a sel az jsem dosel do vesnice (z cesty jsem sesel jenom jednou) kde jsem si dal kebab (tak jsem nejak jeste v bushi myslel na kebab a prvni kseft kterej jsem uvidel byl kebab) a na nadrazi zjistil ze vlak ma pulhodiny spozdeni uz a ze je pak nejaka vyluka kde se prestupuje na autobus a tak jsem si kvuli tomu zbabele koupil listek. aspon ze studentskej za $5 (jinak kdyz jsem jel poprve do blue mountains, tak jsem platil $15) :-) stejne jsem byl pak nastvanej, protoze ho nikdo nechtel videt. kazdopadne jsem docetl tu knizku co jsem si pujcil, vrah byl ne zahradnik, ale nejakej jinej borec, victor co tam byl zacal byt dobrej a tak zkoncil i ten vylet. domu jsem dorazil asi v 6 vecer. fotky budu muset upravit nez je dam sem, takze zatim muzete kouknout na fotky tady kde jsou v surovem tvaru. nektery z nich prijdou na zpanoramateni. doufam ze nekdy je v plne parade predvedu tady, ale zase bylo na prd ze tam byl velkej kontrast slunko/stin a tak jich spousta nevysla. ten digital je nejakej asi citlivej nebo nevim jak to nastavit...
takze zarim se vsichni mejte a ja zas neco napisu az se neco stane... a piste taky majly, nejak to flakate!

Aby to zase nevypadalo ze taky ziju tak sportovne a turisticky, tak bych se snad mohl zminit o dnesku jelikoz jsem zaznamenal zvrat v mem sexualnim zivote. Poeticke to opravdu neni ;-)
Prijel dneska za Lenkou jeden kamos z Ameriky a tak jsme sli vecer ven. Ne ze by se me chtelo, dokonce jsem byl do posledni chvile rozhodnut ze nepujdu, ale zivot je boj a tak jsem nakonec sel. Sli jsme do jednoho pubu v Rocks - stara cast Sydney. Tam jsme se trosku drinkli a Lenka s Marianem to zabalili ze dou domu. Jelikoz jsem clovek druzny a mou povinnosti bylo Mikovi ukazat co nejvic ze Sydney, tak jsme pokracovali. Dotahl sem ho do jednoho rockace kde jsem kdysi byl a dali tam par piv. Pak jsme se vydali na Kings Cross coz je celkem proslula cast co se nocniho zivota tyce. Vsude tam postavaly lepe devy ktere se za mrzky peniz prodavaly. My jsme nekolikrat zapadli do nejakyho striptyz baru pokochat nase zraky obnazenymi kraskami a nahlednout tam kam ani slunce nemuze. Nebudu to tady rozvadet protoze to cte i moje babicka. Detaily na zadost zaslu :-) Muzu akorat rict ze mela nausnici mimo jine i v jazyku (!). Jo, a byla tam dobra virivka! Pak uz venku cekal Mike a sli jsme na pivo. Potom uz zacali jezdit vlaky a my byli v 6 doma jako na koni. Bohuzel jsem nevzal fotak, takze smula :-(