13A ROZMACH ČESKÉHO FEUDÁLNÍHO STÁTU

ZA POSLEDNÍCH PŘEMYSLOVCÚ

 

PŘEMYSL OTAKAR I. (1192-1193 a 1197-1230)

Za jeho vlády se České země staly mocným státem ve střední Evropě. Charakteristické pro jeho vládu byl gotický sloh, feudalizace, rozvoj hornictví. Nastoupil, protože na vládu rezignoval jeho bratr Vladislav Jindřich. Využil rozporů mezi Štaufy a Welfy a Štaufů s papežem - pětkrát změnil své spojenectví. Roku 1198 získal dědičný královský titul, byl potvrzen oběma kandidáty na císařský trůn (Filip Švábský a Ota IV. Brunšvický), v roce 1204 byl uznán Innocenusem III.

Nakonec se rozhodl podporovat Fridricha II. Sicilského a roku 1212 od něj za to dostal ZLATOU BULU SICILSKOU, které obsahovala potvrzení, shrnutí starých, do té doby platných práv; stanovovala dědičné právo českého panovníka na titul krále; uznána nedělitelnost území českého státu (Č+M - nerozlučitelný svazek); výsada schvalovat domácí biskupy - investitura (Praha, Olomouc); císař nebude zasahovat do volby českého panovníka; český král musí navštěvovat říšský sněm v Norimberku a Vamberku; na korunovační cestu do Říma musí poskytnout 300 oděnců nebo 300 hřiven stříbra (dříve tam musel jet). Text nebyl kompletní: později právo volit římského císaře (kurfiřt) a náš panovník má funkci arcičíšníka. Název sicilská - Fridrich neměl ještě pečeť císaře, byl sicilským králem, byla vydána v Basileji, kde měl jen sicilskou pečeť.

Vladislav Jindřich odchází na Moravu - markrabě moravský.

Manželky: Adléta Míšeňská - rozvedl se s ní, bojovala za práva svých dětí na dědictví trůnu. Innocenus uznal rozvod až po její smrti. Konstancie Uherská - založila klášter v Porta Coeli (Předklášteří u Tišnova).

Roku 1216 bylo rozhodnuto, že na trůn po smrti Přemysla Otakara I. usedne syn Václav - byl zvolen králem. Zřízena tak instituce mladšího krále - právo primogeni Turi = právo prvorozeného syna na trůn.

Spor s církví: biskup Ondřej nařkl Přemysla Otakara I. z porušování církevních předpisů - požadoval rozsáhlá práva - plný desátek církvi - nyní jen 1/4; pravomoci církve nad jejími statky - byly pod vlivem světské moci; právo biskupa dosazovat kněze do kostelů. Neváhal použít  všech prostředků včetně interdiktu nad Čechami. Král potvrdil práva Velkým privilegiem církvi (1222) - z části v jeho prospěch.

Anežka - dcera Přemysla Otakara I. - měla být provdána za syna Fridrich II. Sicilského a pak za Jindřicha III. Plantagenta. Nakonec se věnovala duchovní dráze - založila klášter na Františku as stala se jeho abatyší. Založila řád křížovníků s červenou hvězdou - náš jediný původní. V roce 1989 byla svatořečena. Markéta (Dagmar) byla také dcera a byla provdána za dánského krále Waldemara.

 

VÁCLAV I. (1230-1253)

Za jeho vlády se začíná formovat panský stav (šlechta) - zmocňuje se půdy, chce se osamostatňovat. Měl rád lov a rytířství. Za manželku měl Kunhutu Štaufskou - dcera římského krále Filipa Švábského z rodu Štaufů.

Přemysl - Václavův mladší bratr se stal Markrabětem moravským a roku 1243 byla udělena Brnu městská práva.

Václav měl spor se svým synem Přemyslem Otakarem II., který v letech 1247-1249 vedl odboj, byl zvolen skupinou Čechů mladším králem s cílem, že svrhnou Václava. Ten se v tu dobu ocital mimo naše území, ale nakonec zvítězil. Přemysl byl krátce vězněn.

Roku 1241 vpadli do Evropy Mongolové, zničili u Lebnice vojsko slezského knížete Jindřicha II. Pobožného. Mongolům zemřel chán, proto se vraceli zpět (přes Moravu, Uhry). Uherský panovník předpokládal pomoc ostatních zemí, reagoval jen Václav I., plánoval s nimi bojovat, ale oni zaútočili na Uhry.

V Rakousku vládl poslední z rodu Babenberků - Václav zorganizoval sňatek syna Vladislava a Gertrudy (neteř Fridricha II.). Fridrich padl, ale umírá i Vladislav (1247) - sňatek nevyšel.

 

PŘEMYSL OTAKAR II. (1253-1278)

Oženil se s Markétou Babenberskou (ona 50 let, on asi 20), byla to sestra Fridricha II. Je přezdíván jako král železný (železná jízda obrněnců) a zlatý (bohatství, jeho druhá svatba byla velice okázalá). Za jeho vlády byl český stát velmi významný v Evropě, ostatní státy byly většinou rozdrobené. Přemysl Otakar II. válčil s Bélou, králem uherským. Roku 1254 byl na iniciaci papeže uzavřen dočasný mír, Béla získal Štýrska a Přemysl Rakousko. Roku 1255 podnikl Přemysl křížovou výpravu, aby si naklonil papeže, založeno město Královec, Prusové bez odporu přijali křesťanství. Vedl výpravy do oblasti Alp, pomáhal mu rod Vítkovců. Roku 1260 opět začal bojovat s Bélou - bitva u Kressenbrunnu, Přemysl Bélu na hlavu porazil a získal tak Štýrsko. V roce 1261 se rozvedl s Markétou, která dobrovolně souhlasila, protože nemohla mít děti. Oženil se s Kunhutou Uherskou - byla to vnučka Bély a od této doby se datují nároky českých panovníků na uherský trůn. Měl i milenku - Anežku Palceřík, byla to dvorní dáma z Rakouska, měli spolu tři děti - Mikuláš Opavský. Roku 1271 se narodil syn Václav.

Hospodářství: založil hodně měst, hradů - Křivoklát, Zvíkov, Bezděz a Týřov. V čele hradu byl purkrabí, jemu podřízeni poddaní z okolí. To se znelíbilo šlechtě - bylo to v rozporu s jejich zájmy.

Výboje:

·       roku 1266 římský panovník Richard udělil titul obránce korunního jmění napravo od Rýna - získal Chebsko.

·       roku 1268 ustanovil vévoda Oldřich Sponheimský Přemysla svým dědicem, získal tak Korutansko a Kraňsko

·       roku 1255 první pokus o titul císaře

·       roku 1273 druhý pokus o titul císaře. Ale v Evropě byla rozdrobenost, Přemysl byl mocný, ostatní státy měly obavy z posílení jeho moci. Přemysl byl jedním z kurfiřtů, ale na volbu ani nepřijel - byl si jist svou výhrou. Zvolen však byl Rudolf Habsburský - „král žebrák“. Rudolf dal Přemysla do klatby - Přemyslovi vypověděli poddaní poslušnost - hlavně Vítkovci. Objevil se další konflikt - Alpské země nebyly uděleny v léno a byly zabaveny císařem. Tím se naše území zmenšilo opět jen na Čechy a Moravu. Roku 1276 se Přemysl vzdal rakouských zemí a Chebska, uznal Rudolfa za císaře. Byl domluven sňatek s Gretou Habsburskou. Přemysl se rozhodl k rozhodující bitvě. Od začátku bylo nepravděpodobné, že vyhraje.

·       26.srpna 1278 - bitva na Moravském poli. Konkrétní informace k bitvě chybějí. Na Rudolfově straně byli Turci a Matúš Čák Trenčianský. Využili válečné lsti - vyčlenili oddíl a schovali ho v záloze. Dvě hodiny po začátku boje nebyl stále jasný vítěz. V řadách Přemysla se objevil zmatek - objevil se připravený oddíl. Milota z Dědic chtěl Rudolfa překvapit, s částí vojska se dal na ústup. Zbytek vojska si myslí, že je to útěk, proto také ustupují. Dodnes není jasné, zda Milota chtěl zachránit bitvu, nebo utéct. Přemysl  byl údajně zajat, pak zavražděn. Ale nejspíše padl v boji - byl vláčen po bojišti, rozťatá lebka.

 

První bezvládí (1278-1283)

Poručník nezletilého Václava byl Ota Braniborský (Braniboři v Čechách) se zmocnil vlády, věznil Václava II. a jeho matku, Kunhutu Uherskou, na Bezdězu. Kunhuta utekla na Moravu, seznámila se tam se Závišem z Falkenšlejna. Vzala si ho za muže a měli syna Jana. Bylo dohodnuto  dělení: Ota Braniborský získal Čechy, Kunhuta Opavsko a Rudolf Habsburský Moravu. Roku 1281 Tobiáš z Bechyně diplomatickou cestou osvobodil Václava - byl propuštěn za peníze, Braniboři odtáhli z Čech.

 

 

 

 

 

 

 

 

VÁCLAV II. (1283-1305)

Povahově byl jiný než jeho otec - byl bázlivý, způsobeno asi vězněním ne Bezdězu. V době nástupu na trůn mu bylo 12 let, vládla za něho Kunhuta se Závišem. Záviš měl zpočátku s Václavem dobrý vztah, ale po smrti Kunhuty se to změnilo, Záviš se znovu oženil v Uhrách a odešel na Svojanov. Byl tam zajat, Václav s ním obcházel hrady Vítkovců jako s rukojmím a získával je. Hluboká se nevzdala a proto byl Záviš seťat. Václav se oženil s Gutou Habsburskou.  Měli děti: Anna se vdala za Jindřicha Korutanského, Václav III. a Eliška, která byla provdána za Jana Lucemburského.

Václav II. měl zájem o Polsko. Po smrti polského krále roku 1296 byl navrhnut na panovníka Polska, na důkaz potvrzení si oženil, po smrti Guty Habsburské, s Eliškou Rejčkou. Roku 1300 byl korunován polským králem. V roce 1301 zemřel v Uhrách poslední Arpádovec Ondřej III. - část uherských velmožů pod vedením Matúše Čáka Trenčianského nabídla Václavovi korunu. Ten ji odmítl pro sebe, ale přijal pro syna. Václav III. byl korunován jako  uherský král Vladislav V. Došlo ale ke konfliktu - papež jmenoval za krále Karla Roberta z Anjou. V Polsku se objevil odbojný šlechtic Lokýtek. Roku 1304 vpadl Albrecht Habsburský do Čech, obával se růstu moci Václava II., ale odchází poražen. Poté Václav II. náhle zemřel na souchotiny.

Hospodářství: roku 1300 byl vydán Horní zákoník - zrušil  všechny mincovny, nechal jen mincovnu v Kutné Hoře ve Valašském dvoře - byli tam Italští odborníci. Začalo ražení pražských grošů (skládaly se z 12 mincí) - byly to kvalitní mince, měly vysoký obsah stříbra. Nahradily brakteáty. Těžba byla velice těžká - špatné podmínky (chodba 60*60 cm).

 

VÁCLAV III. (1305-1306)

Bylo mu asi 16 let, když nastoupil na trůn. Často se opíjel a rozdával majetek. Za ženu měl Violu Těšínskou z rodu Piastovců - posílení svazku s Polskem. Měl tři koruny: českou, polskou a uherskou, ale té se musel vzdát. Vydal se proti odbojnému Lokýtkovi, ale v Olomouci roku 1306 byl úkladně zavražděn. Tak vymřela dynastie Přemyslovců po meči. Neví se důvody vraždy.

 

Druhé bezvládí (1306-1310)

Vytvořili se dva opoziční proudy -Jindřich Korutanský + Anna a Eliška Rejčka + Rudolf Habsburský. Králem byl jmenován Jindřich, ale Rudolf  se vydal proti Čechám - Jindřich utíká z Prahy. Rudolf byl jmenován králem, měl spory se šlechtou a roku 1309 umírá. Do Čech se vrací Jindřich a vládne do roku 1310.  Jindřich měl potíže s dluhy, zabavoval majetek knížatům. Zasahují cisterciáčtí opati Konrád ze Zbraslavi a Heidenrich ze Sedlce. Naplánovali sňatek Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského. Jindřich Korutanský obsadil vojsky Prahu. Při příchodu Jana Lucemburského ale otevřeny brána, byl vítán. Tak se roku 1310 dostává dynastie Lucemburků na český trůn.