2A VZNIK PRVNÍCH STÁTNÍCH CELKÚ, JEJICH PŘÍNOS

 

 

                                                                                                 

 

STAROVĚKÁ INDIE

Byla založena v povodí řek Indus a Ganga. Usedlé zemědělství se zde objevuje asi 4000 př.n.l. Himaláje chránili tuto oblast před větry z Tibetu a kočovnými kmeny. Můžeme ji rozdělit na tři oblasti: pevninský sever, poloostrovní jih a Dakšinskou planinu.

·       U řeky Indus, odtud název Indie, se kolem roku 4000 př.n.l. přešlo k usedlému zemědělství, tzn.pěstování pšenice, ječmene, bavlny a sezamu - toto období se nazývá Harappská kultura. Byla tak nazývána podle jednoho ze dvou největších měst - Harappa a Mohendžro-Dáro. Kolem roku 1750 dochází k úpadku říše.

·       Kolem roku 1500 př.n.l.přicházejí árijské kmeny ze stepí k řece Ganze, jsou označováni jako vznešení Áriové, a tím začíná védské období (1200-600př.n.l.). V této době vznikly kmenová království, védy, polyteizmus a kasty.

·       Magadhská říše - dynastie devíti Nandů, sjednocení veškerých států v okolí řeky Gangy, vznik bráhmanismu. V 6.století př.n.l.se dostala pod nadvládu Persie, která byla ukončena až příchodem Alexandra Makedonského a jeho zástupců.

·       Maurijská říše vznikla ve 4.století př.n.l., vzniká buddhismus, nejvýznamnějším panovníkem byl Ašóka, který sjednotil Indii, připojil Afganistan, Kašmír a Nepál.Ze začátku vedl expansivní politiku, posléze se obrátil k buddhismu a řídil se jeho učením. Po jeho smrti (232př.n.l.) nastal úpadek.

·       Období nestability v období 2.století př.n.l. až 3. století n.l. využili Kušané, kteří založili v 1.století n.l. velkou Kušanskou říši na severu Indie.

·       Poslední velká starověká říše na území Indie vznikla ve 4.století n.l. a nazývala se Guptovská říše. Největšího rozkvětu dosáhli za vlády Čandragupta II., kdy se přecházelo k feudalismu, velkou mírou byla podporována literatura. V tomto období nastal velký rozvoj měst, obchodu a zpracování kovů. Říše se rozpadla v 5.stol. po vpádu tzv. bílých Hunů, kteří ovládli velkou část Indie.  

 

KULTURA:

Vypočítali přesně rok - 365 dní, položily základy matematice - Ludolfovo a iracionální číslo.

Literatura: védy - nejstarší knihy, posvátná písma, obsahovala veškeré tehdejší vědění. Mezi nejvýznamnější díla patří Mahabharáta a Ramajáma, sbírky obětních hymnů, modliteb, písní a různých návodů k obětem. V 7století př.n.l. vznikly upanišady - počátek jednotlivých filosofických systémů.

 

SPOLEČNOST:

dělení Árijů: 4 skupiny = varuy

1.    brahmíni - knězi

2.    kšatrijové - králové a bojovníci

3.    raišjové - svobodní řemeslníci, rolníci a obchodníci

4.    šůdrové - podmaněné původní obyvatelstvo

 

NÁBOŽENSTVÍ:

·       Bráhmanismus je nejstarší indické náboženství, poprvé se vyskytuje v období Magadhské říše, védy, vyhovovalo to především vyšším vrstvám. Základem bylo převtělování a kasty - člověk se podle chování může v dalším životě proměnit ve vyšší kastu nebo v kastu nižší, případně ve zvíře.Bráhma je něco dokonalého, všeobjímajícího (neosobní božské jsoucno). Atmán máme v sobě během života, po smrti to chce do Bráhma, při dobrém chování se tam vrátí, při špatném ne - převtělení do nižší kasty.

·       Buddhismus - zakladatelem byl v 6.až 5.stol.př.n.l. Siddhárta Guatama = Guatama Budha (svícený, probuzený), bylo to v době Maurijské říše. Základem jsou 4 vznešené pravdy

1.    podstatou lidské existence je utrpení

2.    utrpení tkví v touze

3.    oproštění od tužeb odstraní utrpení

4.    cesta k vysvobození vede k blaženosti - NIRVÁNĚ

·       Hinduismus - vyvinul se z bráhmanismu, člení se na kasty, mají dva bohy: Šiva -záporný (ničitel) a Višna - dobrý.

 

DĚJINY  ŽIDOVSKÉHO  NÁRODA - JUDAISMUS          

Judaismus je náboženství jehož vyznavači jsou nazýváni Židé, domovem je Izrael, který se nalézá na křižovatce mezi Mezopotámií a Egyptem. Živili se zde pastevectvím a obchody.Přišli sem Hebrejci.V 16.sto.př.n.l. byli vyhnáni Hyksósové z Palestiny (tato oblast byla pod nadvládou Egypta). Do 13.století př.n.l. se datuje příchod Hebrejských a Izraelských kmenů. V roce 1950 př.n.l. se v jednom z těchto kmenů se narodil Abrahám, který je považován za zakladatele judaismu, prapředek Židů, zjevil se mu Bůh - s Bohem uzavřel smlouvu, původně žili v Uru, poté následovalo přesídlení do Kenaanu (dnešní Izrael) = země zaslíbená jeho národu.Byl tam však hlad a tak odešli do Egypta. Abrahámova žena SÁRA byla neplodná. Když se Abrahámovi zjevil Bůh a řekl, že se jí narodí syn. Abrahám měl svého syna Izáka obětovat Bohu, když Bůh uviděl jeho oddanost, dovolil mu, že místo Izáka smí obětovat ovci. Tak vznikla židovská rodina.

V Egyptě - otroctví  Židů (protože věřili v jednoho Boha), bylo jich tam hodně a proto byl dán příkaz zabít každého narozeného židovského chlapečka. Přežil to Mojžíš (skutečný zakladatel judaismu), který byl odnesen do rákosí a vychován královnou Hatšepsovet. Židé v Egyptě tvrdě pracovali, Mojžíš se jednoho Žida zastal, v hádce zabil dozorce a proto musel utéct, utíká na Sinaj, tam se stal pastevcem. V hořícím keři se mu zjeví Bůh a řekne, že je vyvoleným k tomu, aby vyvedl Židy z Egypta.

Mojžíš se vrací do Egypta a musí tam prokázat, že je vyvoleným k vyvedení Židů z Egypta od Boha - napřed mu to nechtějí věřit, proto přemění hůl v hada. V Egyptě pak tzv. 10 ran - dějí se tam věci, které Egypťanům škodí - zkažené obilí, neúroda, umírají lidé. Mojžíš nakonec vyvede Židy z Egypta - přes Rudé moře, které se rozestoupilo. Židé putují 40 let, než se zrodí nová generace, která věří v jediného Boha a nepochybuje o něm - pak příchod do Kenaanu. Na hoře Sinaj dostal  Mojžíš desky od Boha - Desatero.

 

Historie židovského národa

První král David, který porazil Goliáše prakem. Hlavním městem je Jeruzalém, území Izraele rozšířeno na sever k Eufratu a jih k Sinajskému poloostrovu. Rozkvět země byl způsoben slabostí Egypta a Asýrie

Šalamoun byl moudrý panovník, vyřešil známý spor dvou matek o dítě - matka je ta, která se ho vzdá, kdyby mělo zemřít kvůli tomu, že ho chce.Vybudoval  chrám v Jeruzalémě.Po jeho smrti se objevily spory v říši, země se rozdělila: Sever - Izraelské království, hlavní město - Samaří, Jih - Judsko, hlavní město - Jeruzalém, kde vládli králové z Davidova rodu. Bojovali mezi sebou a oslabovaly se: boje s Aramejci v Sýrii. Roku 722 př.n.l. - dobytí Samaří Asyřany, vzniká nový národ - Samaritáni, kteří neměli rádi Židy.

V roce 587 př.n.l. Jutské království podlehlo Novobabylónské říši - Nabukadnezar - babylonské zajetí Židů - od té doby konečně upevněna víra. V roce 539 př.n.l. - zajetí končí dobytím Jeruzalému Peršany / král Kýros/ = přátelství mezi Židy a Peršany, Židi měli autonomii pod nadvládou Peršanů.

Správa: kněží, v čele velekněz /mohli uctívat judaismus/, puntičkářské konání obřadů, všechno si ztěžovali - z víry se stává něco automatického  

 

 

 

 

 

Roku 333 př.n.l. bylo území obsazeno Selenovci - Alexandr Veliký = helénismus, Židé byli nuceni vyznávat jinou víru. V roce 164 př.n.l.proběhlo povstání Makabejských. Roku 63 n.l.byla Palestina pod nadvládou Říma /Pompeius/.V letech 66 - 70 n.l. proběhlo - velké povstání proti Římanům, které začal potlačovat Vespasianus a které dokončil Tiberius. V letech 132 - 135 n.l.se uskutečnil poslední pokus o vzpouru proti Římu - za Hadriána - povstání vedl Šimon Bar Kochba - padl a povstání bylo potlačeno Židé byli vyhnáni ze svého území /Římané chtějí, aby na svůj stát zapomněli/.

Tzv. diaspora je rozptýlení Židů po celém světě - na počátku letopočtu - Alexandrie, Řím; během středověku - rozptýleni po celé Evropě. Židé byli vyvražďování, museli přijímat novou víru. Roku 1938  proběhla tzv. Křišťálová noc - rozbíjení výloh židovských obchodníků. V koncentračních táborech zemřelo asi 600 000 židů. Pogromy znamenaly pronásledování židů. Sionismus je opak diaspory - hnutí usilující o návrat Židů do Palestiny.Dne 14. 5. 1948 vznikl stát Izrael. Úředním jazykem byla původně hebrejština a aramejština. Evropští Židé - jidiš / = jazyk aškenádských židů/, je to němčina s bývalou hebrejštinou, i slovanské výrazy. Písmo používají hebrejské. Když píšeme Židé, myslíme příslušníky národu, avšak židé jsou příslušníci náboženské skupiny.

 

VÍRA

Věří v jednoho boha Jahve / jeho jméno nesmějí vyslovit/, říkají pán nebo jméno. Považují se za vyvolený národ - nejen privilegium ale i povinnosti. Podstata víry - být dobrým, neoplácet zlé zlem.Uznávají pouze    Starý zákon, který se skládá z 39 knih.

Starý zákon:

1      5 Mojžíšových knih = Pentateuch = Tóra: Genesis - Stvoření; Exodus - Vyjití; Leviticus - Kniha levitská; Numeris - Sčítání; Deuteronomium - Opakování zákona.

2      Proroci / Jeremiáš, Ezechiel/

3      Spisy /žalmy písně/

Tóra - tvoří zaklad židovské víry, originál je namotaný na 2 hůlkách. Talmud - pokračování v dějinách, různé myšlenky, 2 části: Mišna a Gemara.

 

Nový zákon:

Je uznáván pouze křesťany - věří, že už přišel spasitel Ježíš, židé na něj stále čekají.

1.    Evangelia - sv. Matouš, Marek, Lukáš, Jan - vznikaly postupně

2.    Skutky apoštolů

3.    Epištoly - dopisy sv. Pavla různým národům. Sv. Pavel byl žid, pronásledoval křesťany, poté byl obrácen na pravou víru a stal se prvním misionářem. Nakonec byl popraven Římany.

Zjevení sv. Jana - měl vidění věcí, které budou / Apokalypsa/.

 

ČÍNA         

 

Počátky čínské civilizace

Kolébkou čínské civilizace se stala oblast okolo Žluté řeky /Chuang - che/, kde se rozvíjelo zemědělství, hlavně proso. Zemědělství se ujalo mezi neolitickými civilizacemi, asi roku 4000 př. n.l. se rozšířilo na jih, do roku 2500 př.n.l.se dostalo k Jang-ć-ťang. Teplejší podnebí znamenalo přechod na rýži = šíření do Indočíny a Koreje. Zároveň rozvoj řemeslnictví = bronzové předměty, obřadní střediska historicky neprokázané dynastii SIA. Vliv na utváření civilizace mělo klima - uvnitř vnitrozemské, dále přímořské a útoky barbarů - oboustranné obohacování kultur, přesto ale zůstávají čínské tradice /doklad v literatuře/. Vzdálená hodně od jiných civilizací = částečná izolace, vlastní vývoj. Dodnes užívají pro sebe název Země středu /pokládali se za střed světa/.

 

 

 

 

 

 

Přehled dynastií

Bylo zde neustálé rozpadání a sjednocování menších státních celků

·       dynastie Šangů - první historicky doložená dynastie, asi 1500 př.n.l., určitá forma centrální moci nad všemi centry civilizace, dovršen přechod k usedlému zemědělství. Jediné hlavní město bylo An-jang, místo původních sedmi, pozůstatky měst dokazují předchůdce tradiční čínské kultury. Používali znakové písmo, hrnčířské výrobky, hedvábí, věci z nefritu, bronzu - zachovaly se dodnes. Narazili na bojovné kmeny a byli poraženi.

·       dynastie Čou - asi 1022 - 771 př.n.l. Ovládli území Šavgů, rozšíření na sever k Mandžusku a na jih za Jang-ć-ťang, změna hlavního města na Si-an, byl to přesun z důležité a tradičně rozvinuté oblasti, rozvoj zemědělství, zpracování železa. V této době žil Konfucius. Neustále museli čelit barbarům, spory o to, kdo bude komu vládnout mezi jednotlivými státy, část území postoupí státu Čchin.

·       období válčících států - informace o něm v kronice „ Jaro a podzim“ /Konfucius/ - líčí dějiny státu Lu, vyvražďování, soupeření o nadvládu. Důležitou roli hráli 3 státy: Čchin - hospodářsky silný; Čchu - pronikl na sever, obsadil Lu /vlast Konfucia/; Čchin - sesadili posledního panovníka dynastie Čou. Čchu a Čchin spolu soupeřili, v obou polobarbarských zemích nastávají změny: centralizace státní moci, státní úředníci  v pohraničí tzv. marky.

·       dynastie Čchin  - podle názvu panovníka Čína, vyšla z bojů vítězně,  poprvé jednotný centralizovaný stát, 221 př.n.l.- Čchin-ŠChuang-ti - prvním svrchovaným císařem. Byla provedena likvidace rodových výsad, šlechta nahrazována úředníky. Reformy: sjednocení písma, měr a vah, rozchody kol vozů, výstavba silnic. Výstavba Velké čínské zdi, války a nákladné stavby znamenali vyčerpání státu, z čehož plynou vysoké daně a z toho povstání lidu, které znamenalo svrhnutí dynastie.

Hospodářský vývoj v Číně

- založen na využití zavlažování v zemědělství

Před centralizací: půda v dědičném vlastnictví šlechty a občiny, obchod málo rozvinutý - do 5.stol.př.n.l.  neexistovaly peníze, udržovaly se dlouho patriarchální vztahy.

Po centralizaci: půda přechází do soukromého vlastnictví, vyhrocují se třídy /bohatí a chudí/, otroci - lepší postavení než v Řecku a Římu a než někteří zchudlí rolníci.

Základem obživy - zemědělství, významné bylo také řemeslnictví

·       dynastie Chán položila  základy organizace čínské vlády, v čele císař (má funkci náboženskou), je obklopen dvorem. Byla sjednocena konfuciánská ideologie. Do této doby se datuje rozvoj Hedvábné cesty = příchod buddhismu - nejrozšířenější náboženství v Číně, nevytlačuje ale původní filosofii - hospodářský rozvoj doprovázený sociální diferenciací.

·       Období východních (pozdních) chánů - roli hrál jih /rýže, nerosty/,  velká vyspělost

Dějiny vlády Chánské a dalších dynastií měly podobné schéma: dobře a spravedlivě fungující vláda, rozkvět, postupný úpadek a rozpad. V této době se v Číně vytvořily nové společenské vztahy, tzv.  asijský výrobní způsob. Je to  vytvoření centralizovaného, byrokraticky řízeného despotického státu. 

V Evropě: byla šlechta, která se dělila o půdu a pomáhala ve válkách, v Japonsku: šlechta = šoguni, v Číně: vše přímo pod panovníkem. Otroctví - tzv.  „všeobecné otrokářství“ - svobodní rolníci a řemeslníci /Evropa - nevolníci/, rychlý hospodářský rozvoj ale v 16.a 17.století nedošlo k vědecké revoluci = zaostávání. K tomuto období se následující generace vždy vracely. Ukončeno až tzv. povstáním Žlutých barbarů (184 n. l). Roku 221 se říše rozpadla na několik států, střídání 6 dynastií.

·       dynastie Suej

·       dynastie Tchang - nové sjednocení Číny - vliv buddhismu. Čína byla kulturním centrem celé Asie (centrum Šanghaj).

·       dynastie Sung - jedno z nejslavnějších období čínských dějin, vynálezy, rozvoj zemědělství, řemesel, roste počet obyvatel, loďařství, manufaktury.

·       dynastie Juan /mongolská/, v roce 1127 se Čína dostala do rukou Mongolů,  vláda Čingischána,  kromě Číny okupovali i další území /Korea, Barma, Indie/, obrovské impérium, kontakty s Evropou, Marko Pólo. Za chána Kublaje se zvedá odpor Číňanů proti útlaku = boj za národní osvobození = svržení Mongolů.

·       dynastie Ming - odstraněn národnostní útlak, avšak podezíravost a krutost proti obyvatelstvu,  rozvoj námořnictví, ale přesunutí hlavního města do Pekingu, vnitropolitické potíže = Čína se nestává světovou námořní velmocí, ale uzavírá se do sebe. Dynastie Ming svržena rolnickým povstáním v roce 1644.

·       dynastie Čchin /mandžuská/ -  zhoršuje se postavení obyvatel = celonárodní povstání v 19.století,  postavení Číny využívají evropské koloniální mocnosti = obchod s Evropou, autorita císaře oslabena cizími mocnostmi, povstáními.

1911 - revoluce svrhla posledního z mandžuských císařů

1916 - republika

 

 

Náboženství, filosofie

Čínské náboženství tvoří základní víra v moc bohů, duchů, osudů a předků a tři velká náboženství různého původu:

a/ konfucianismus - vznikly v Číně

b/ taoismus           - mezi lety 500 - 300 př.n.l.

c/ buddhismus       - do Číny z Indie asi v roce 100 n.l.

Tato náboženství v praxi, v obřadech a slavnostech splývají.

·       Konfucianismus

Přístup k životu a způsob myšlení založený na učení Konfucia / Mistr Kchung  551 - 479 př.n.l./. Byl to učenec a úředník, je mu připisováno redigování některých klasických knih a letopisu  „ Jaro a podzim“.Učil, že povinnost a štěstí člověka spočívají v přizpůsobení se „vůli nebes“ - nejvyššímu duchovnímu principu, který usměrňuje běh událostí a vztahy mezi lidmi. Když lidé žijí ve shodě s vůlí nebes, je společnost stabilní. Jestliže se řídí sobeckými touhami a protiví se vůli nebes = konflikty, přírodní katastrofy, vesmír ztrácí řád. Konfucius je považován za představitele ideálu „ušlechtilého člověka“, aplikoval víru na sebe a snažil se zdokonalit. Další názory: na vládě se má podílet více lidí, lidé mají právo na vzpouru proti špatnému panovníkovi, zajímal se o osud lidí, věřil v souvislosti mezi pozemskými a nebeskými záležitostmi. Jeho učení však není ucelené a dá se interpretovat různě.

Rozvinul ho jeho žák Mencius (Meng´c 372 - 289 př.n.l.) a stalo se součástí čínské etiky a chování, důraz kladen na rodinu, stát, uctívání předků a provádění obřadů.

·       Taoismus

Název pochází z čínského TAO = cesta, což má v čínském učení hluboký význam. Znamená neuchopitelný základ světa, vnitřní spontánnost všeho dění a stezku, kterou by se měl člověk ubírat.

Za zakladatele je tradičně považován Starý mistr = Lao-ć (6.století př.n.l.). Je autorem ústředního textu Tao-te-ťing. Základem této víry je stará přírodní filosofie, která tvrdí, že pohyb světa určují 2 protichůdné principy jin (princi temný, ženský, měkký a záporný) a jang (princip světlý, mužský, pevný a kladný), které se navzájem doplňují. Dalším textem, pravděpodobně směsice taoismu a konfucianismu, je Kniha proměn. Taoismus narozdíl od konfuciánství hlásá přirozenost a spontánnost, odevzdává se plynutí tao. Dobré i zle je vlivem působení tao a nemělo by se do něj zasahovat. Taoisté mají sklon k osamělosti, meditaci, prostému životu = podobají se buddhistům. Ačkoliv si konfuciánství a taoismus odporují, většina Číňanů je ve své víře spojuje.

 

Zajímavosti

Z Číny pochází mnoho vynálezů: hedvábí, porcelán, kompas, papír, střelný prach /1. Stol . př.n.l./, které se na západ šířily po tzv. Hedvábné cestě - udržovala spojení mezi východem a Středozemním mořem, význam vzrostl za křesťanství, cesta se měnila podle politiky a ekonomiky. Raritou je Velká čínská zeď - postavená za dynastie Čchin, tvořila hranici na severu, měla zabezpečit zemi proti vpádům z vnějšku. Dlouhá 2400 km, vysoká 9 m. Přestavěna v 15.a 16.století. Na stavbě se podílelo prosté obyvatelstvo, které tím dost trpělo. Jediná stavba na Zemi, která je vidět z Měsíce.

 

 

 

Umění a literatura

Čína je nejstarší trvající civilizace na světě, má umění staré více než 4000 let. Umění je specifické, výjimečné:

·       Předdynastická kultura - keramika, bronzové nádoby / nejdokonalejší, jaké kdy byly vytvořeny - popsané /, výrobky z nefritu

·       Rané říše - výzdoby hrobek panovníků, průvody kamenných soch, hedvábí, keramika; s buddhismem - stavba a výzdoba chrámů

·       Střední říše - Tchang - zlatý věk pro čínské umění /malba, sošky/, malba postav a krajinářství. Sung - veliké krajiny a malé postavy, rozstříknutá tuš. Juan - Mongolové, inspirovali díla Budhova, sochařství. Ming - porcelán soustředěný do velkých komplexů, kde byla modrobílá keramika vyráběna pod speciálním vládním dohledem.

Literatura: písmo obrázkové, nejstarší nápisy z 2 . tisíciletí př.n.l. 5 klasických konfuciánských děl - Kniha proměn / věštecká kniha/, Kniha dokumentů, Kniha ód = Kniha písní - anonymní stará poezie, Obřadní kánony, Jarní a podzimní anály, První známí básník Čchu Juan - Jižní zpěvy / ovlivněné šamanismem /. Dva největší čínští básníci :  Tu Fu a Li Po (8 . století n. l.)