2A VZNIK PRVNÍCH STÁTNÍCH CELKÚ, JEJICH PŘÍNOS
STAROVĚKÁ INDIE
Byla založena v povodí řek Indus a Ganga.
Usedlé zemědělství se zde objevuje asi 4000 př.n.l. Himaláje chránili tuto
oblast před větry z Tibetu a kočovnými kmeny. Můžeme ji rozdělit na tři
oblasti: pevninský sever, poloostrovní jih a Dakšinskou planinu.
·
U
řeky Indus, odtud název Indie, se kolem roku 4000 př.n.l. přešlo
k usedlému zemědělství, tzn.pěstování pšenice, ječmene, bavlny a sezamu -
toto období se nazývá Harappská kultura. Byla tak nazývána podle jednoho ze
dvou největších měst - Harappa a Mohendžro-Dáro. Kolem roku 1750 dochází
k úpadku říše.
·
Kolem
roku 1500 př.n.l.přicházejí árijské kmeny ze stepí k řece Ganze, jsou
označováni jako vznešení Áriové, a tím začíná védské období (1200-600př.n.l.).
V této době vznikly kmenová království, védy, polyteizmus a kasty.
·
Magadhská
říše - dynastie devíti Nandů, sjednocení veškerých států v okolí řeky
Gangy, vznik bráhmanismu. V 6.století př.n.l.se dostala pod nadvládu Persie,
která byla ukončena až příchodem Alexandra Makedonského a jeho zástupců.
·
Maurijská
říše vznikla ve 4.století př.n.l., vzniká buddhismus, nejvýznamnějším
panovníkem byl Ašóka, který sjednotil Indii, připojil Afganistan, Kašmír a
Nepál.Ze začátku vedl expansivní politiku, posléze se obrátil k buddhismu
a řídil se jeho učením. Po jeho smrti (232př.n.l.) nastal úpadek.
·
Období
nestability v období 2.století př.n.l. až 3. století n.l. využili Kušané,
kteří založili v 1.století n.l. velkou Kušanskou říši na severu Indie.
· Poslední velká starověká
říše na území Indie vznikla ve 4.století n.l. a nazývala se Guptovská říše.
Největšího rozkvětu dosáhli za vlády Čandragupta II., kdy se přecházelo
k feudalismu, velkou mírou byla podporována literatura. V tomto
období nastal velký rozvoj měst, obchodu a zpracování kovů. Říše se rozpadla v
5.stol. po vpádu tzv. bílých Hunů, kteří ovládli velkou část Indie.
KULTURA:
Vypočítali přesně rok - 365 dní, položily základy
matematice - Ludolfovo a iracionální číslo.
Literatura: védy - nejstarší knihy, posvátná písma,
obsahovala veškeré tehdejší vědění. Mezi nejvýznamnější díla patří Mahabharáta
a Ramajáma, sbírky obětních hymnů, modliteb, písní a různých návodů
k obětem. V 7století př.n.l. vznikly upanišady - počátek jednotlivých
filosofických systémů.
SPOLEČNOST:
dělení Árijů: 4 skupiny = varuy
1.
brahmíni
- knězi
2.
kšatrijové
- králové a bojovníci
3.
raišjové
- svobodní řemeslníci, rolníci a obchodníci
4.
šůdrové
- podmaněné původní obyvatelstvo
NÁBOŽENSTVÍ:
·
Bráhmanismus
je nejstarší indické náboženství, poprvé se vyskytuje v období Magadhské
říše, védy, vyhovovalo to především vyšším vrstvám. Základem bylo převtělování
a kasty - člověk se podle chování může v dalším životě proměnit
ve vyšší kastu nebo v kastu nižší, případně ve zvíře.Bráhma je něco
dokonalého, všeobjímajícího (neosobní božské jsoucno). Atmán máme v sobě
během života, po smrti to chce do Bráhma, při dobrém chování se tam vrátí, při
špatném ne - převtělení do nižší kasty.
·
Buddhismus
- zakladatelem byl v 6.až 5.stol.př.n.l. Siddhárta Guatama = Guatama Budha
(svícený, probuzený), bylo to v době Maurijské říše. Základem jsou 4
vznešené pravdy
1.
podstatou
lidské existence je utrpení
2.
utrpení
tkví v touze
3.
oproštění
od tužeb odstraní utrpení
4.
cesta
k vysvobození vede k blaženosti - NIRVÁNĚ
·
Hinduismus
- vyvinul se z bráhmanismu, člení se na kasty, mají dva bohy: Šiva
-záporný (ničitel) a Višna - dobrý.
DĚJINY ŽIDOVSKÉHO
NÁRODA - JUDAISMUS
Judaismus je náboženství jehož vyznavači jsou
nazýváni Židé, domovem je Izrael, který se nalézá na křižovatce mezi
Mezopotámií a Egyptem. Živili se zde pastevectvím a obchody.Přišli sem
Hebrejci.V 16.sto.př.n.l. byli vyhnáni Hyksósové z Palestiny (tato oblast byla
pod nadvládou Egypta). Do 13.století př.n.l. se datuje příchod Hebrejských a
Izraelských kmenů. V roce 1950 př.n.l. se v jednom z těchto kmenů se
narodil Abrahám, který je
považován za zakladatele judaismu, prapředek Židů, zjevil se mu Bůh -
s Bohem uzavřel smlouvu, původně žili v Uru, poté následovalo přesídlení
do Kenaanu (dnešní Izrael) = země zaslíbená jeho národu.Byl tam však hlad a tak
odešli do Egypta. Abrahámova žena SÁRA byla neplodná. Když se Abrahámovi zjevil
Bůh a řekl, že se jí narodí syn. Abrahám měl svého syna Izáka obětovat Bohu,
když Bůh uviděl jeho oddanost, dovolil mu, že místo Izáka smí obětovat ovci.
Tak vznikla židovská rodina.
V Egyptě - otroctví
Židů (protože věřili v jednoho Boha), bylo jich tam hodně a proto byl
dán příkaz zabít každého narozeného židovského chlapečka. Přežil to Mojžíš (skutečný zakladatel
judaismu), který byl odnesen do rákosí a vychován královnou Hatšepsovet. Židé v
Egyptě tvrdě pracovali, Mojžíš se jednoho Žida zastal, v hádce zabil dozorce a
proto musel utéct, utíká na Sinaj, tam se stal pastevcem. V hořícím keři se mu
zjeví Bůh a řekne, že je vyvoleným k tomu, aby vyvedl Židy z Egypta.
Mojžíš se vrací do Egypta a musí tam prokázat, že je
vyvoleným k vyvedení Židů z Egypta od Boha - napřed mu to nechtějí věřit,
proto přemění hůl v hada. V Egyptě pak tzv. 10 ran - dějí se tam věci,
které Egypťanům škodí - zkažené obilí, neúroda, umírají lidé. Mojžíš nakonec
vyvede Židy z Egypta - přes Rudé moře, které se rozestoupilo. Židé putují
40 let, než se zrodí nová generace, která věří v jediného Boha a nepochybuje o
něm - pak příchod do Kenaanu. Na hoře Sinaj dostal Mojžíš desky od Boha - Desatero.
Historie
židovského národa
První král David, který porazil Goliáše prakem.
Hlavním městem je Jeruzalém, území Izraele rozšířeno na sever k Eufratu a
jih k Sinajskému poloostrovu. Rozkvět země byl způsoben slabostí Egypta a
Asýrie
Šalamoun byl moudrý panovník, vyřešil známý spor
dvou matek o dítě - matka je ta, která se ho vzdá, kdyby mělo zemřít kvůli
tomu, že ho chce.Vybudoval chrám v
Jeruzalémě.Po jeho smrti se objevily spory v říši, země se rozdělila: Sever -
Izraelské království, hlavní město - Samaří, Jih - Judsko, hlavní město -
Jeruzalém, kde vládli králové z Davidova rodu. Bojovali mezi sebou a oslabovaly
se: boje s Aramejci v Sýrii. Roku 722 př.n.l. - dobytí Samaří Asyřany,
vzniká nový národ - Samaritáni, kteří neměli rádi Židy.
V roce 587 př.n.l. Jutské království podlehlo Novobabylónské
říši - Nabukadnezar - babylonské zajetí Židů - od té doby konečně upevněna víra.
V roce 539 př.n.l. - zajetí končí dobytím Jeruzalému Peršany / král Kýros/
= přátelství mezi Židy a Peršany, Židi měli autonomii pod nadvládou Peršanů.
Správa: kněží, v čele velekněz /mohli uctívat
judaismus/, puntičkářské konání obřadů, všechno si ztěžovali - z víry se stává
něco automatického
Roku 333 př.n.l. bylo území obsazeno Selenovci -
Alexandr Veliký = helénismus, Židé byli nuceni vyznávat jinou víru. V roce
164 př.n.l.proběhlo povstání Makabejských. Roku 63 n.l.byla Palestina pod nadvládou
Říma /Pompeius/.V letech 66 - 70 n.l. proběhlo - velké povstání proti Římanům,
které začal potlačovat Vespasianus a které dokončil Tiberius. V letech 132
- 135 n.l.se uskutečnil poslední pokus o vzpouru proti Římu - za Hadriána -
povstání vedl Šimon Bar Kochba - padl a povstání bylo potlačeno Židé byli
vyhnáni ze svého území /Římané chtějí, aby na svůj stát zapomněli/.
Tzv. diaspora je rozptýlení Židů po celém světě - na
počátku letopočtu - Alexandrie, Řím; během středověku - rozptýleni po celé
Evropě. Židé byli vyvražďování, museli přijímat novou víru. Roku 1938 proběhla tzv. Křišťálová noc - rozbíjení
výloh židovských obchodníků. V koncentračních táborech zemřelo asi 600 000
židů. Pogromy znamenaly pronásledování židů. Sionismus je opak diaspory - hnutí
usilující o návrat Židů do Palestiny.Dne 14. 5. 1948 vznikl stát Izrael.
Úředním jazykem byla původně hebrejština a aramejština. Evropští Židé - jidiš /
= jazyk aškenádských židů/, je to němčina s bývalou hebrejštinou, i slovanské
výrazy. Písmo používají hebrejské. Když píšeme Židé, myslíme příslušníky
národu, avšak židé jsou příslušníci náboženské skupiny.
VÍRA
Věří v jednoho boha Jahve / jeho jméno nesmějí
vyslovit/, říkají pán nebo jméno. Považují se za vyvolený národ - nejen
privilegium ale i povinnosti. Podstata víry - být dobrým, neoplácet zlé
zlem.Uznávají pouze Starý zákon,
který se skládá z 39 knih.
Starý
zákon:
1
5
Mojžíšových knih = Pentateuch = Tóra: Genesis - Stvoření; Exodus - Vyjití;
Leviticus - Kniha levitská; Numeris - Sčítání; Deuteronomium - Opakování
zákona.
2
Proroci
/ Jeremiáš, Ezechiel/
3
Spisy
/žalmy písně/
Tóra - tvoří zaklad židovské víry, originál je
namotaný na 2 hůlkách. Talmud - pokračování v dějinách, různé myšlenky, 2
části: Mišna a Gemara.
Nový zákon:
Je uznáván pouze křesťany - věří, že už přišel
spasitel Ježíš, židé na něj stále čekají.
1.
Evangelia
- sv. Matouš, Marek, Lukáš, Jan - vznikaly postupně
2.
Skutky
apoštolů
3.
Epištoly
- dopisy sv. Pavla různým národům. Sv. Pavel byl žid, pronásledoval křesťany,
poté byl obrácen na pravou víru a stal se prvním misionářem. Nakonec byl
popraven Římany.
Zjevení sv. Jana - měl vidění věcí, které budou / Apokalypsa/.
ČÍNA
Počátky
čínské civilizace
Kolébkou čínské civilizace se stala oblast okolo
Žluté řeky /Chuang - che/, kde se rozvíjelo zemědělství, hlavně proso.
Zemědělství se ujalo mezi neolitickými civilizacemi, asi roku 4000 př. n.l. se
rozšířilo na jih, do roku 2500 př.n.l.se dostalo k Jang-ć-ťang. Teplejší
podnebí znamenalo přechod na rýži = šíření do Indočíny a Koreje. Zároveň rozvoj
řemeslnictví = bronzové předměty, obřadní střediska historicky neprokázané
dynastii SIA. Vliv na utváření civilizace mělo klima - uvnitř vnitrozemské,
dále přímořské a útoky barbarů - oboustranné obohacování kultur, přesto ale
zůstávají čínské tradice /doklad v literatuře/. Vzdálená hodně od jiných
civilizací = částečná izolace, vlastní vývoj. Dodnes užívají pro sebe název
Země středu /pokládali se za střed světa/.
Přehled
dynastií
Bylo zde neustálé rozpadání a sjednocování menších
státních celků
·
dynastie
Šangů - první historicky doložená dynastie, asi 1500 př.n.l., určitá forma
centrální moci nad všemi centry civilizace, dovršen přechod k usedlému
zemědělství. Jediné hlavní město bylo An-jang, místo původních sedmi,
pozůstatky měst dokazují předchůdce tradiční čínské kultury. Používali znakové
písmo, hrnčířské výrobky, hedvábí, věci z nefritu, bronzu - zachovaly se
dodnes. Narazili na bojovné kmeny a byli poraženi.
·
dynastie
Čou - asi 1022 - 771 př.n.l. Ovládli území Šavgů, rozšíření na sever k Mandžusku
a na jih za Jang-ć-ťang, změna hlavního města na Si-an, byl to přesun z
důležité a tradičně rozvinuté oblasti, rozvoj zemědělství, zpracování železa. V
této době žil Konfucius. Neustále museli čelit barbarům, spory o to, kdo bude
komu vládnout mezi jednotlivými státy, část území postoupí státu Čchin.
·
období
válčících států - informace o něm v kronice „ Jaro a podzim“ /Konfucius/ - líčí
dějiny státu Lu, vyvražďování, soupeření o nadvládu. Důležitou roli hráli 3
státy: Čchin - hospodářsky silný; Čchu - pronikl na sever, obsadil Lu /vlast
Konfucia/; Čchin - sesadili posledního panovníka dynastie Čou. Čchu a Čchin
spolu soupeřili, v obou polobarbarských zemích nastávají změny: centralizace
státní moci, státní úředníci v
pohraničí tzv. marky.
·
dynastie
Čchin - podle názvu panovníka Čína,
vyšla z bojů vítězně, poprvé jednotný
centralizovaný stát, 221 př.n.l.- Čchin-ŠChuang-ti - prvním svrchovaným
císařem. Byla provedena likvidace rodových výsad, šlechta nahrazována úředníky.
Reformy: sjednocení písma, měr a vah, rozchody kol vozů, výstavba silnic.
Výstavba Velké čínské zdi, války a nákladné stavby znamenali vyčerpání státu,
z čehož plynou vysoké daně a z toho povstání lidu, které znamenalo
svrhnutí dynastie.
Hospodářský vývoj v Číně
- založen na využití zavlažování v zemědělství
Před centralizací: půda v dědičném vlastnictví
šlechty a občiny, obchod málo rozvinutý - do 5.stol.př.n.l. neexistovaly peníze, udržovaly se dlouho
patriarchální vztahy.
Po centralizaci: půda přechází do soukromého
vlastnictví, vyhrocují se třídy /bohatí a chudí/, otroci - lepší postavení než
v Řecku a Římu a než někteří zchudlí rolníci.
Základem obživy - zemědělství, významné bylo také
řemeslnictví
·
dynastie
Chán položila základy organizace čínské
vlády, v čele císař (má funkci náboženskou), je obklopen dvorem. Byla
sjednocena konfuciánská ideologie. Do této doby se datuje rozvoj Hedvábné cesty
= příchod buddhismu - nejrozšířenější náboženství v Číně, nevytlačuje ale původní
filosofii - hospodářský rozvoj doprovázený sociální diferenciací.
·
Období
východních (pozdních) chánů - roli hrál jih /rýže, nerosty/, velká vyspělost
Dějiny vlády Chánské a dalších dynastií měly podobné
schéma: dobře a spravedlivě fungující vláda, rozkvět, postupný úpadek a rozpad.
V této době se v Číně vytvořily nové společenské vztahy, tzv. asijský výrobní způsob. Je to vytvoření centralizovaného, byrokraticky
řízeného despotického státu.
V Evropě: byla šlechta, která se dělila o půdu a
pomáhala ve válkách, v Japonsku: šlechta = šoguni, v Číně: vše přímo pod
panovníkem. Otroctví - tzv. „všeobecné
otrokářství“ - svobodní rolníci a řemeslníci /Evropa - nevolníci/, rychlý
hospodářský rozvoj ale v 16.a 17.století nedošlo k vědecké revoluci =
zaostávání. K tomuto období se následující generace vždy vracely. Ukončeno až
tzv. povstáním Žlutých barbarů (184 n. l). Roku 221 se říše rozpadla na několik
států, střídání 6 dynastií.
·
dynastie
Suej
·
dynastie
Tchang - nové sjednocení Číny - vliv buddhismu. Čína byla kulturním centrem
celé Asie (centrum Šanghaj).
·
dynastie
Sung - jedno z nejslavnějších období čínských dějin, vynálezy, rozvoj
zemědělství, řemesel, roste počet obyvatel, loďařství, manufaktury.
·
dynastie
Juan /mongolská/, v roce 1127 se Čína dostala do rukou Mongolů, vláda Čingischána, kromě Číny okupovali i další území /Korea, Barma, Indie/,
obrovské impérium, kontakty s Evropou, Marko Pólo. Za chána Kublaje se zvedá
odpor Číňanů proti útlaku = boj za národní osvobození = svržení Mongolů.
·
dynastie
Ming - odstraněn národnostní útlak, avšak podezíravost a krutost proti
obyvatelstvu, rozvoj námořnictví, ale
přesunutí hlavního města do Pekingu, vnitropolitické potíže = Čína se nestává
světovou námořní velmocí, ale uzavírá se do sebe. Dynastie Ming svržena
rolnickým povstáním v roce 1644.
·
dynastie
Čchin /mandžuská/ - zhoršuje se
postavení obyvatel = celonárodní povstání v 19.století, postavení Číny využívají evropské koloniální
mocnosti = obchod s Evropou, autorita císaře oslabena cizími mocnostmi,
povstáními.
1911 - revoluce svrhla posledního z mandžuských
císařů
1916 - republika
Náboženství,
filosofie
Čínské náboženství tvoří základní víra v moc bohů,
duchů, osudů a předků a tři velká náboženství různého původu:
a/ konfucianismus - vznikly v Číně
b/ taoismus - mezi lety 500 - 300 př.n.l.
c/ buddhismus
- do Číny z Indie asi v roce 100 n.l.
Tato náboženství v praxi, v obřadech a slavnostech
splývají.
·
Konfucianismus
Přístup k životu a způsob myšlení založený na učení
Konfucia / Mistr Kchung 551 - 479
př.n.l./. Byl to učenec a úředník, je mu připisováno redigování některých
klasických knih a letopisu „ Jaro a
podzim“.Učil, že povinnost a štěstí člověka spočívají v přizpůsobení se „vůli
nebes“ - nejvyššímu duchovnímu principu, který usměrňuje běh událostí a vztahy
mezi lidmi. Když lidé žijí ve shodě s vůlí nebes, je společnost stabilní.
Jestliže se řídí sobeckými touhami a protiví se vůli nebes = konflikty,
přírodní katastrofy, vesmír ztrácí řád. Konfucius je považován za představitele
ideálu „ušlechtilého člověka“, aplikoval víru na sebe a snažil se zdokonalit.
Další názory: na vládě se má podílet více lidí, lidé mají právo na vzpouru
proti špatnému panovníkovi, zajímal se o osud lidí, věřil v souvislosti mezi
pozemskými a nebeskými záležitostmi. Jeho učení však není ucelené a dá se
interpretovat různě.
Rozvinul ho jeho žák Mencius (Meng´c 372 - 289
př.n.l.) a stalo se součástí čínské etiky a chování, důraz kladen na rodinu,
stát, uctívání předků a provádění obřadů.
·
Taoismus
Název pochází z čínského TAO = cesta, což má v
čínském učení hluboký význam. Znamená neuchopitelný základ světa, vnitřní
spontánnost všeho dění a stezku, kterou by se měl člověk ubírat.
Za zakladatele je tradičně považován Starý mistr =
Lao-ć (6.století př.n.l.). Je autorem ústředního textu Tao-te-ťing. Základem
této víry je stará přírodní filosofie, která tvrdí, že pohyb světa určují 2
protichůdné principy jin (princi temný, ženský, měkký a záporný) a jang
(princip světlý, mužský, pevný a kladný), které se navzájem doplňují. Dalším
textem, pravděpodobně směsice taoismu a konfucianismu, je Kniha proměn.
Taoismus narozdíl od konfuciánství hlásá přirozenost a spontánnost, odevzdává
se plynutí tao. Dobré i zle je vlivem působení tao a nemělo by se do něj
zasahovat. Taoisté mají sklon k osamělosti, meditaci, prostému životu =
podobají se buddhistům. Ačkoliv si konfuciánství a taoismus odporují, většina
Číňanů je ve své víře spojuje.
Zajímavosti
Z Číny pochází mnoho vynálezů: hedvábí, porcelán,
kompas, papír, střelný prach /1. Stol . př.n.l./, které se na západ šířily po
tzv. Hedvábné cestě - udržovala spojení mezi východem a Středozemním mořem,
význam vzrostl za křesťanství, cesta se měnila podle politiky a ekonomiky.
Raritou je Velká čínská zeď - postavená za dynastie Čchin, tvořila hranici na
severu, měla zabezpečit zemi proti vpádům z vnějšku. Dlouhá 2400 km, vysoká 9
m. Přestavěna v 15.a 16.století. Na stavbě se podílelo prosté obyvatelstvo,
které tím dost trpělo. Jediná stavba na Zemi, která je vidět z Měsíce.
Umění a literatura
Čína je nejstarší trvající civilizace na světě, má
umění staré více než 4000 let. Umění je specifické, výjimečné:
·
Předdynastická
kultura - keramika, bronzové nádoby / nejdokonalejší, jaké kdy byly vytvořeny -
popsané /, výrobky z nefritu
·
Rané
říše - výzdoby hrobek panovníků, průvody kamenných soch, hedvábí, keramika; s
buddhismem - stavba a výzdoba chrámů
·
Střední
říše - Tchang - zlatý věk pro čínské umění /malba, sošky/, malba postav a
krajinářství. Sung - veliké krajiny a malé postavy, rozstříknutá tuš. Juan - Mongolové,
inspirovali díla Budhova, sochařství. Ming - porcelán soustředěný do velkých
komplexů, kde byla modrobílá keramika vyráběna pod speciálním vládním dohledem.
Literatura: písmo obrázkové, nejstarší nápisy z 2 .
tisíciletí př.n.l. 5 klasických konfuciánských děl - Kniha proměn / věštecká
kniha/, Kniha dokumentů, Kniha ód = Kniha písní - anonymní stará poezie,
Obřadní kánony, Jarní a podzimní anály, První známí básník Čchu Juan - Jižní
zpěvy / ovlivněné šamanismem /. Dva největší čínští básníci : Tu Fu a Li Po (8 . století n. l.)